Inkontinence moči velice negativně zasahuje do běžného života. Může být ale i projevem jiných závažnějších onemocnění. I proto je třeba vzniklou situaci co nejdříve konzultovat s lékařem.
Odborník doporučí, jak se inkontinenci postavit, aby se pacientovi výrazně ulevilo nebo se jí dokonce zbavil úplně. Inkontinence se dá léčit konzervativními nebo operačními metodami, ale žádá si i aktivní přístup samotného pacienta, jeho trpělivost a ochotu změnit životní styl.
Vyšetření začíná rozhovorem s lékařem a popisem obtíží. Následuje fyzikální vyšetření (pohledem, pohmatem, poklepem, poslechem) a laboratorní vyšetření. Velmi nápomocný je i tzv. mikční deník, do kterého se zaznamenává příjem a výdej tekutin, čas močení a množství moči a záznamy o úniku moči. Takzvaný stress test pomůže zhodnotit únik moči při zakašlání nebo břišním tlaku. Pomocí ultrazvukového vyšetření je možné zobrazit ledviny a močový měchýř. Celkové vyšetření může být rozšířeno o další specializovaná vyšetření (urodynamické vyšetření, cystoskopické vyšetření).
Stresová inkontinence
Stresová inkontinence, charakterizována nechtěným únikem moči při zvýšení tlaku v dutině břišní (při zvedání těžkých břemen, cvičení, kašli, smíchu, apod.), vzniká oslabením mechanismu močového svěrače nebo svalstva pánevního dna. U žen je důsledkem těhotenství, porodu nebo hormonálních změn během menopauzy. U mužů jsou příčinou nejčastěji vrozené vývojové vady, onemocnění nebo poškození nervů močového měchýře či úraz. Stresová inkontinence může být rovněž následkem poranění svěrače operačními zákroky na prostatě. Mezi další rizikové faktory stresové inkontinence patří obezita, těžká fyzická práce nebo např. chronický kašel.
Při nadváze se doporučuje snížení tělesné hmotnosti. Rovněž je třeba dbát na dodržování správného pitného režimu zdravého životního stylu.
Je doporučováno posilovat svaly pánevního dna. Při cvičení je třeba vytrvat, výsledky se dostaví za několik měsíců. Další konzervativní metodou je elektrostimulace nervů v oblasti hráze a v regionu nad močovým měchýřem. Pesaroterapie se uplatňuje při poklesu či výhřezu pohlavních orgánů ženy.
Stresovou inkontinenci je možné léčit rovněž pomocí farmakoterapie. Používají se místně aplikované hormonální přípravky, které ovlivňují pojivovou tkáň a výživu epitelu sliznic. Užívají se především u žen v menopauze. Zesílení přenosu nervového signálu v oblasti nervosvalových spojek umožňují některá antidepresiva (imipramin) a tzv. inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (duloxetin). Zvýší se tak aktivita pánevních nervů a tím napětí svěrače močové trubice.
Při stresové inkontinenci se může rovněž přistoupit k léčbě operační. Existuje několik typů operačních zákroků, které lékař volí podle mechanismu vzniku inkontinence. Pokud se jedná o zvýšenou pohyblivost močové trubice či hrdla močového měchýře, užívají se tzv. závěsné či páskové operace. Je-li příčinou porušený svěrač močové trubice, lze implantovat svěrač umělý. Některé látky, jako je silikon, kolagen, dextranomer/hyaluronová kyselina, tuk z vlastních tkání pacienta, lze aplikovat do podslizniční tkáně močové trubice pod hrdlo močového měchýře. Dojde tak ke zúžení průsvitu močové trubice a zvýší se výtokový odpor při močení. Některé operace kombinují gynekologickou plastiku a závěs. Při nevratném poškození svěrače je možné implantovat umělý svěrač.
Urgentní inkontinence
Urgentní inkontinence je charakterizována jako intenzivní nucení k močení, kterému se velice obtížně odolává a které je spojeno se samovolným únikem moči. Je součástí souboru příznaků onemocnění, které je nazýváno hyperaktivní močový měchýř, ale může se vyskytovat i jako projev jiného, mnohdy závažného onemocnění. Podle původu vzniku urgentní inkontinence je zvolena konkrétní podoba léčby.
K režimovým opatřením patří například snížení hmotnosti u obézních pacientů, žádoucí je i omezení pití kávy a konzumace kořeněných jídel. V neposlední řadě je třeba dbát i na dodržování pitného režimu. Obtíže může také zhoršovat nadměrné požívání citrusových plodů, pití sycených a alkoholických nápojů.
Součástí léčby je také fyzioterapie svalů pánevního dna, kdy je cílem naučit pacienta vlastní vůlí provádět stahy svalů pánevního dna za účelem ovlivnění nástupu urgence tak, aby byla potlačena. Ve cvičení je třeba vytrvat, jedná se o běh na dlouhou trať.
Urgentní inkontinenci lze ovlivnit rovněž pomocí farmakoterapie (antimuskarinika). Jsou nasazovány léky, které cíleně působí v močovém měchýři. Tlumí urgence k močení a zároveň dochází díky jejich působení i ke zvyšování kapacity močového měchýře, což znamená prodloužení intervalů mezi močením a zvětšování namočeného objemu.
Je možné přistoupit i k metodám neuromodulačním, kdy se lékaři stimulací nervu na dolní končetině nebo přímo v oblasti pánve snaží ovlivnit oblasti centrálního nervového systému, které se podílí na řízení funkce dolních cest močových.
Pro léčbu urgentní inkontinence se přistupuje i k chirurgickým zákrokům – endoskopickým výkonům (aplikace botulotoxinu do sliznice močového měchýře), nebo výkonům zvětšujícím kapacitu měchýře, či vedoucím k jeho úplnému nahrazení.
Zdroj: www.cus.cz
Comentários